KNIHY - UKÁZKA

Legionář a sněžná žena (Mladá fronta, 2002/2012)

Děda Jaromír se uvelebí se svým černým Čičíkem do vysokého ušáku spokojen, že má konečně trpělivé posluchače.

„Jednou jsme v Rusku udělali při koupání v řece hrozné furóre,“ líčí. „Kousek pod námi se po proudu cákaly nějaké Rusky. Byly úplně nahé, a když jsme se svlékli do plavek, srotily se kolem nás a křičely, že asi máme nějaké pohlavní choroby, když si zakrýváme přirození, a že tam nakazíme řeku... Poslali jsme tedy pro kněze, aby Ruskám vysvětlil, že když pámbu stvořil Adama a Evu, Eva se styděla a zalezla do křoví.“

„Ještě že ses těm líticím ubránil, dědo,“ zavtipkuje čerstvý gymnazista Karel. „To bychom byli všichni Rusáci.“

Právě v tom okamžiku zadrnčí zvonek.

„To je strejda Eybl,“ volají děti vyklánějící se z okna.

„My o vlku...“ vítá děda Jaromír bratra z legií. „Zrovna vyprávím, jak jsi nás v Rusku musel zachraňovat před rozlícenými chlípnicemi v Tjumeni.“

„No, moc jsem tehdy s nimi nehnul,“ vybavuje si hned dávnou příhodu od řeky příchozí. „Inu, jiný kraj, jiný mrav.“

Katolický kněz bratr Eybl byl vlastně jediný z legionářů, se kterým se děda vídal častěji. Poznali se v zajetí a prošli spolu celou Sibiř. Pak se jejich cesty na dlouhý čas rozešly, aby se oba muži znovu po letech potkali už jako starci.

„Ale nějakou slečnu jsi v Rusku měl, ne?“ dotírá na dědu vnučka Viktorka.

„Brala tam na něj jedna,“ povídá bratr Eybl a ochotně se chystá vyzradit stařičké tajemství.

„Bydleli jsme u čajového magnáta Ignatova a Marusja byla jeho jediná dcera. Vše, co nosilo v Tjumeni kalhoty, bylo do ní zamilováno. A Jarda se právě díky přízni této tjumeňské nymfy měl docela dobře.“

„Nikdo totiž nepochyboval, že se s Marusjou ožením, jen co bude po válce,“ potvrzuje Eyblovo vyprávění děda Jaromír. „Soudilo se, že až udeří hrom revoluce a ženitby, získám prostřednictvím Marji Ivanovny v Tjumeni vážené postavení.“

„A proč sis ji nevzal?“ zajímá se Karel, kterému v zápalu vyprávění najednou přestane vadit, že „by byl Rusák“.

„Hrom revoluce byl moc silný,“ povzdechne dávný nápadník dědičky tjumeňského čajového panství. „Přišla totiž črezvyčajka.“

„Co?“ nechápe Viktorka.

„Mimořádná trestní a vyšetřovací komise pro potírání kontrarevoluce,“ podotkne bratr Eybl.

„Expediční oddíl tvořily asi dva tucty kronštadtských námořníků,“ vzpomíná děda. „Jejich velitelem byl bezvousý osmnáctiletý mladíček. Vykázal se plnou mocí nejvyššího sovětu a přes protesty místních orgánů, které o nějaké kontrarevoluci v Tjumeni vůbec nic nevěděly, zahájil činnost. Hned první noc odpykal hrůzovládu námořníků i velkoobchodník s čajem Ignatov. Zda kul nějaké pikle, se už nikdo nedozví, protože celá jeho rodina byla odsouzena a popravena bez protokolů. I jeho krásná dcera Marusja.“

Děti sedí jako opařené. A zatímco kočky na dědově klíně spokojeně předou, sibiřská smršť pokračuje.

„Na protesty městského sovětu Petrohrad odpověděl črezvyčajkou číslo dvě,“ říká děda Jaromír.

„Proti ní bylo řádění kronštadtských námořníků procházkou růžovým sadem,“ vstoupí mu do řeči bratr Eybl a dokončí příběh: „Když popravili ‚kontrarevolucionáře‘ v městském sovětu v čele s jeho předsedou, pochopili jsme, že musíme pryč, a přihlásili se do legií.“

zpět

Blog posluchačů Kurzů tvůrčího psaní podle Arnošta Lustiga  |  www.psani-podle-lustiga.cz

Dana Emingerová © 2014, all rights reserved. Design by BARBARA PIVEČKOVÁ - BARBARA DESIGN, Code by FILIP HORÁK